Cizí postava | |
---|---|
Zyl Červený | |
Rasa: | Arvedan (drakočlověk) |
Pohlaví: | muž |
Povolání: | šermíř, zloděj, mág |
Příslušnost: | Dračí království |
Výskyt: | HM/ČT, KO:SJ |
Asterion |
Devátý z drakolidí se nejvíce proslavil otevřenou rebelií a zradou svého pána. Vysoké ambice mu ovšem přivodily pád na až na samotné dno.
Ve znamení jasné hvězdy[]
Zyl získal do vínku mnoho talentů, bystrou mysl a předpoklady pro skvělou budoucnost. Jeho otcem byl Mertwalen er Fadiar, kníže Ellionského knížectví, synovi se tedy dostalo výborného vzdělání a výcviku u mistrů mnoha oborů. Problematickou se ukazovala být pouze jeho povaha - nestálá, netrpělivá a sobecká. Snažil se z každé situace vytěžit něco pro sebe a hodnotil vše podle užitečnosti, málokdo s ním tedy dokázal déle vydržet. Jeho jediným pravým přítelem se stal Riam a i jejich vztah nakoneci přivedla Zylova žárlivost až k souboji o vznešenou elfku Nimrael.
Jeho hvězda stoupala stále výše. Po svém otci se stal dědicem knížectví a také jedním z mocných Lordů. Opájel se myšlenkou, že právě on bude strůjcem Démonova pádu, studoval jeho strategii a pátral po slabinách v historických spisech. Zylovy bezohledné metody ovšem přestávaly vyhovovat jeho spojencům a pomalu v politických kruzích ztrácel podporu. Frustrován rozhádaností politiků dokonce začal uvažovat, zda by nebylo lepší změnit strany. Dílem osudu je s Riamem zajal Zurkhen dříve, nežli se k tomu stihl skutečně odhodlat.
Intriky rudého draka[]
Zyl se na rozdíl od většiny ostatních o proměnu v drakočlověka hlásil dobrovolně. Khar mu ovšem nikdy příliš nedůvěřoval a nutil ho nejprve prokázat své kvality, než roku se -3767 k.l. Zyl konečně dočkal. Přijal dobrovolně dračí identitu, nevzdoroval a svou temnou stránku prozatím dokázal ovládat.
V následujících staletích se zúčastnil mnoha důležitých historických událostí, raději vždy ovšem stál v pozadí, konstruoval složité plány a špinavou práci nechával odvést někoho jiného. S ostatními drakolidmi vesměs dobře spolupracoval, byť někteří (Zantur nebo Zurkhen) prokoukli jeho intriky a nedůvěřovali mu.
Měl lví podíl na výsledku Bitvy pěti mečů, při které padl jeho domovský Taros. Zylovo zlato a lži koupily Dnaajovu loajalitu, u jeho pasu skončil ztracený Ner-Tiriani Dhukh Grrela. Vedl vítěznou armádu v bitvě u Derhelmova vrchu, po níž svrhl vládu trpaslíků nad Bílými horami. Jemu patřil plán, díky němuž padlo Údolí drahokamů pod skřetí protektorát. Mnozí hledají jeho vliv i na pozdějších událostech - rozpoutání Velkého zemětřesení nebo Vieenův pád do osidel nekromancie, nikdy se pro to ale nenalezly důkazy.
Zylovou oblíbenou zábavou během války i po ní bylo pátrání a lov známých arvedanských hrdinů. Mezi jeho trofejemi skončila stříbrná přilba Araka Tarosského nebo pramen ohnivých vlasů čarodějky Hanaly.
Kharův nástupce[]
Po Kharově druhé porážce to dlouho vypadalo, že Démon se již do Přírodní úrovně nehodlá vrátit. Říši spravovali drakolidé, Zyl však začal pomýšlet na vystoupení z Démonova stínu. Roku 420 k.l. se prohlásil Kharovým nástupcem, symbolem jeho postavení měl být Kalich sedmi duší, posvátný artefakt náležející Démonovo vlastnímu kultu. Navzdory vlastnímu očekávání se mu jeho bratři odmítli podřídit (byť Zantur a Kirbeg ho později skrytě z vlastních důvodů podporovali) a prohlásili ho za zrádce.
Červený drak odešel do Tisíce jeskyní, kde vybudoval vlastní nezávislé Dračí království. Na jeho stranu se přidalo mnoho skřetů a jiných obyvatel Držav, také jeden z temných draků (Varakir), vznikla tak síla, se kterou bylo nutné počítat. Zyl vládl svědomitě, staral se o každou maličkost své nové říše, zabezpečil ji proti útokům sousedů i z Podzemní říše. Na svou ochranu založil také vlastní kopii Kharovy tajné služby - Zylovy noční stíny, jež soustřeďovaly své aktivity zejména v tarských Dálavách. Chyběli mu pouze spojenci, vcelku korektní vztahy udržoval pouze s hevreny (byť právě oni se často stávali terčem otrokářských výprav). Po Válce mágů také přijal do svých řad mnoho skřítčích exulatů, často vynikajících magiků.
Krom Držav pocítili jeho výbojnou politiku zejména Královští. V první durenské válce koncem 8. století k.l. se mu málem podařilo zlikvidovat Západní dálavu, nakonec byla jeho vojska poražena v Zámostí. Obdobný neúspěch zažily rejsy proti Tarosu a Sintaru.
Hledání Setby[]
Koncem 8. století k.l. začal Zyl realizovat své plány na otevření Derteonu. Zprvu jej chtěl využít jako zbrojnici pro své vojáky a mágy před plánovanou invazí do Držav. Roku 797 k.l. ale zažil šok z Kharova nečekaného návratu do světa živých. Věděl, že dříve či později přijde trest za zradu. Upřel proto všechny své síly k hledání Derteonské setby, věřil legendám o neporazitelné zbrani, s níž by se mohl stát nedotknutelným. Lámal magické brány podzemního města, procházel teleporty, bojoval se strážci. Cestou ztrácel stále více sil, ale zoufalství ho pohánělo stále hlouběji. Roku 798 k.l. definitivně otevřel Derteonu všem pozdějším průzkumníkům, jeho lidé ho ovšem našli zcela vyčerpaného.
Zyl Setbu nenašel, zaplatil navíc vysokou cenu. Stal se stínem své někdejší velkoleposti, celé dny se utápěl v depresích a strachu v samotě Trůnního sálu. Největší změny se odehrály v jeho hlavně. Narušení rovnováhy vlastní osobnosti a dračí složky vedlo k pokročilé schizofrenii, střídání extrémních nálad a šílenství. Zyl nadále nebyl schopen vlády, království se okolo něj rozpadalo zevnitř. Množili se dezerce a moci se chopili schopní skřetí generálové (např. Agunágh).
Týzag[]
Roku 855 k.l. bez Zylova přičinění začala druhá durenská válka. Drakočlověk střídavě zuřil a popravoval své věrné, střídavě invazi mohutně podporoval. Nakonec se ale vítězství utopilo ve zradě a ta vedla k porážce. Na konci války konečně přišel Khar Démon zúčtovat se svým výtvorem. Bez odporu vkráčel až do Trůnního sálu, pohlédl na Zylovu pokřivenou podobu a vstoupil do jeho mysli. Ustálil v něm jednu z mnoha osobností, pomateného proroka s divokými vizemi, pak zase odešel.
Z bran Tisíce jeskyní vystoupilo po čase shrbené stvoření, oblečené v hadrech. Lidem z Rašal Nafu se ho zželelo a darovali mu jídlo, nepoznali v něm svého bývalého vládce. Pojmenovali ho Týzag, Posel zmatků. Dnes putuje po celé Taře, od osady k osadě. Šíří kolem sebe nicneříkající věštby a proroctví, jež se neplní. Lidé ho střídavě litují i zahánějí kameny. Hrdého draka už by v něm nikdo nehledal.
Zůstává záhadou, proč Khar ponechal Zyla naživu. Možná pro něj ve svých plánech ještě naplánoval nějakou roli...
Zdroje[]
Hlavní modul/Čas temna
Dech draka 6/2000 - Procitnutí (Jiří "Jersey" Buchta)
Dech draka 6/2002 - Zyl, červený drakočlověk (Jiří "Jersey" Buchta)
Pevnost 8/2007 - Válka o Rilond II. (Jan "Čenis" Galeta)
Krajiny za obzorem: Stíny jihu