Zantur Modrý

Cizí postava
Zantur Modrý
Rasa:	Arvedan (drakočlověk)
Pohlaví:	muž
Povolání:	psionik, mág
Příslušnost:	Kharovy državy, Plavena
Výskyt:	HM/ČT, KZO:SJ
Asterion

Čtvrtý z drakolidí proslul jako šedá eminence, loutkář v pozadí a muž více totožností. Architekt mnoha významných událostí minulosti i budoucnosti...

Přední mezi mágy

Zantur vyrůstal na císařském dvoře v Aureanu, v přepychu a pohodlí. Těšil se uznání mezi svými současníky, přirozené nadání pro magii ho stavělo mezi přední magiky říše. Jeho pravý talent ovšem spočíval v oblasti psioniky. Traduje se, že na Asterionu se dosud nenarodil jedinec schopný konkurovat Zanturovi v mentálních schopnostech. Charismatický, atleticky stavěný muž v modrém rouchu a s charakteristickým copem vlasů barvy ohně patřil ke známým a obávaným postavám vyšších arvedanských kruhů.

Přerod v draka

Khar Démon byl přirozeně prostřednictvím svých špehů obeznámen s osudy významných jedinců a pokusil se získat Zantura na svou stranu. Během osobním setkání se jejich vůle střetly v dlouhém vyrovnaném souboji. Zanturovi se několikrát téměř podařilo překonat Kharovy bariéry, avšak souboj nakonec skončil bez vítěze. Soupeři s něj vyšli se vzájemným respektem. Démon mágovi vyjevil své plány a nabídl mu místo po svém boku a moc, jaké se mu jinak nemělo nikdy dostat. Zantur nabídku přijal a změnil stranu.

Jako jeden z mála podstoupil Zantur proměnu v drakočlověka dobrovolně. Měl se stát prvním z nich, tuto poctu ovšem přenechal Zurkhenovi a raději se na rituál pečlivě připravil. Podstoupil jej až roku -3998 k.l. Díky své nezlomné vůli se mu podařilo dostat dračí složku plně pod kontrolu. Prožitá bolest a emoční vypětí nedeformovaly, místo slepé oddanosti si dokázal uchovat svobodnou vůli a samostatné. Samotný Khar proto modrého draka, alespoň zpočátku, vnímal spíše jako partnera, než služebníka.

Pro své schopnosti byl modrý drakočlověk obáván i mezi svými bratry. Nejlépe si rozuměl s Kirbegem, díky společnému zájmu o vědění a analytickému myšlení. S Oristem jej dokonce spojovalo vzájemné přátelství, ukuté na bitevních polích. Naopak Zurkhen v něm vždy viděl soka v Kharově přízni a skrytě ho nenáviděl.

Na válečných polích

Zantur stál v čele armád Východní a později Černé říše během mnoha kampaní. Mezi vojáky platil za legendu, nejen díky svým schopnostem. Dokázal probudit fanatické odhodlání vlastních vojsk, soupeřovu morálku naopak proměnit v apatii, strach nebo beznaděj. Traduje se, že některé arvedanské oddíly dokonce donutil k hromadným sebevraždám.

Mezi jeho největší úspěchy patřilo dobytí centra Torenského knížectví Zurku roku -2101 k.l. Zde donutil oddíl obránců otevřít brány města a rozhodnout tak dlouhé obléhání města. Drakočlověk také připravil plán na dobytí Thurgu, sídla agrenského knížete. Zantur a Kirbeg zde roku -2381 k.l.. spojili síly s dávnými korullskými Běsy z Posledního lesa, Whurmháštěm a Chmunkwou. Město postihla současně ohnivá bouře a zemětřesení nevídaných rozměrů, jež ho z velké části proměnily v ruiny. Zantur ale nedovolil skřetům, aby jej vyplenili, a zakázal všem vstup. Sledoval totiž své vlastní zájmy.

Klíč ke všem tajemstvím

Modrý drakočlověk vkráčel sám do rozbořených hradeb Thurgu a v mentálním souboji si podrobil Egiara, agrenského Lorda, i zbytek obránců. Jejich potomci, nazývající sami sebe Thurgové, dodnes v ruinách města přežívají a nadále Zanturovi slouží.

Zanturovým cílem byl Ancimiar, Nebeská věž, sídlo mocných čarodějů naplněné jejich výtvory. Pro drakočlověka ovšem představovaly pouhé hračky v porovnání s pokladem, nacházejícím se v nejvyšším patře. Zde mágové ukryli jeden ze Stvořených artefaktů, Agrenskou růži. Pro Zantura symbolizuje růže studnici veškerého nepoznaného vědění a zdroj obrovské moci, s níž by se stal skutečně nezávislým a nedotknutelným, dokonce i pro Khara. Pečlivě proto odstranil všechny stopy vedoucí k artefaktu, Démon nyní věří, že je růže dávno ztracená.

Zantur se průzkumům věže věnuje s přestávkami už mnoho století. Často při něm využívá právě Thurgy. Doposud se mu ale nepodařilo najít způsob, jak do nejvyššího patra Ancimiaru proniknout.

Modrý mág

Po Velkém zemětřesení se Zantur více stáhl do pozadí a začal události ovlivňovat spíše skrytě. Na Lendoru zaséval semínka nesváru mezi Arvedany a pohany, podílel se také na rozpadu Velkého království. Jeho největším dílem ovšem bylo odtržení Plaveny.

Původním Kharovým záměrem bylo učinit z Plaveny vlastní lendorský satelit. Zantur ovšem časem pojal k mladému císařstvíí téměř otcovský vztah a začal jej vést vlastní cestou. Za cíl si vytkl vytvoření silného nezávislého stát jako protiváhu Čtyřem královstvím i Kharovým državám. Zantur pod různými identitami pobíval na dvoře plavenských císařů a ovlivňoval veškeré dění. Nejvíce využívanou maskou byl obávaný a tajemný Modrý mág Zvin, císařův rádce a velmistr psioniky. Díky jeho vlivu se Plavena ubránila Almendoru a Keledoru v počátcích své existence, odolala sílícímu vlivu Kněžích slunce (a po vyhlášení Zářné krajiny zůstala jako jediný ostrov vzdoru) i navázala oboustranně výhodné spojenectví s Kirbegovým Ostrovem albatrosů.

Jako Zvin také dlouhodobě podporoval princeznu Sagjidaru během jejího exilu.

Zantur v Plaveně položil základy psionice na Asterionu, díky němu zde působí mnoho psionických škol, ve kterých vyučují žáci Modrého mága. Sám Zvin si vybírá ty nejnadanější. Ty potom učí a pověřuje zvláštními úkoly.

V Plaveně si Zantur vybudoval vlastní impérium, což Khar pozoruje poněkud s nelibostí. Zatím to však nahrává a vyhovuje jeho plánům. Přesto si všímá, že Zantur tráví stále více času na Lendoru a na Taru se vrací většinou jen proto, aby pokračoval ve svém výzkumu města Thurgu. Někdy dochází mezi Zanturem a Kharem ke sporům ohledně vlády a směřování Mořského císařství. Modrý drakočlověk není příliš ochotný přizpůsobit Plavenu zcela podle Kharových záměrů, je jeho dílem, na které je hrdý a do jehož chodu si nenechá mluvit. Dá se říci, že k Plaveně a k jejímu lidu cítí jakýsi otcovský vztah.

Zdroje

Hlavní modul/ Čas temna

Dech draka 2/2003 - Zantur Modrý (Zbyněk "Gilgalad" Holub)

Falešná apokalypsa

Krajiny za obzorem: Stíny jihu

povídky a knihy o psioničce Magnolii (Hanina Veselá) - byť stojí trochu stranou kánonu