Asterion Wiki
Advertisement
Cizí postava
Orist Zelený
Rasa: Arvedan (drakočlověk)
Pohlaví: muž
Povolání: bojovník, čaroděj
Příslušnost: Kharovy državy
Výskyt: HM/ČT
Asterion

Šestého z drakolidí po celý život provázely sebedůvěra a pocit neporazitelnosti. Ovšem i jasný plamen dokáže strávit sám sebe.

Císařův generál[]

Orist patřil mezi přední generály arvedanského Císařství ve válce s Východní říší. Znalý v mnoha oborech magie, specializoval se zejména na bojovou magii. Nebyly mu cizí ani chladné zbraně, jako znamenitý šermíř pokořil mnoho soupeřů. Na bitevních polích dosahoval značných úspěchů a jeho jméno bylo všeobecně známé.

Osudnou se mu stala bitva na Wenghorských blatech. V jednom z největších střetů dosavadní války se Oristův oddíl ztratil v mlze a byl obklíčen Drongy, Kharovými přívrženci z řad pohanských kmenů. Za pomoci jejich temné magie upadli přeživší Arvedané do zajetí.

Zelený čaroděj[]

Khar slavného hrdinu uvítal s úsměvem, jednalo se o výborného adepta na jednoho z drakolidí. Orist roku -3997 k.l. nedobrovolně prošel proměnou v impozantního, smaragdově zeleného draka, vyzařujícího auru moci a pevné vůle, již dokázal působit i na své vojáky. Transformace zdůraznila některé výrazné rysy Arvedanovy osobnosti - zejména sebedůvěru a dojem vlastní moci. Časem ho tyto vlastnosti nutily hnát se do extrémů, přeceňovat příliš své síly a snažit se překračovat vlastní hranice. Jednal také často svéhlavě, Kharovy rozkazy si upravoval nebo je vykládal po svém. Loajalita vůči Démonovy však vždy hrála prim, byť se z ní Orist později snažil víc a víc vymanit. Pokud by dostal více času, mohl se snad zcela osamostatnit po vzoru Zyla.

S ostatními drakolidmi si vesměs rozuměl a spolupracoval, byť mnohým vadila jeho arogance. Opravdovou vzájemnou důvěru k sobě chovali se Zanturem. Trávil většinu svého času na válečných taženích, mezi vojáky byl oblíben jako tvrdý, ale vítězný velitel, jež dokázal osobním příkladem strhnout ostatní. Oristovy magické vlohy se proměnou jen znásobily, přezdívalo se mu proto "Zelený čaroděj". Vycvičil také mnoho žáků, například elfku Kuangu.

Bitva Pěti mečů[]

Po Zurkhenově kolapsu v Ybaru se Orist stal nejvyšším vojenským velitelem Kharových armád a zahájil kampaň proti Ellionskému knížectví, spolu se skřetem Dnukh Grrelem veleli desetitisícovému vojsku. U Tarosu se roku -2166 k.l. setkali se spojenou armádou knížete Astarona, temných elfů pod vedením Mtwangy a pohanských Súrů. V předvečer očekávané bitvy došlo ke zradě súrského náčelníka Dnaaje, jež se za příslib zlata a území tajně přidal na stranu skřetů a vmanipuloval své spojence do léčky.

V nastalé bitvě došlo ke shledání bájných Pěti mečů Ner-Tiriani. Jedním z nich vládl i zelený drakočlověk a rozséval s jeho pomocí smrt v řadách nepřátel. Mocný meč se ovšem střetl s proslulým Ohnivým štítem kapitána Malmarila, což vyvolalo masivní explozi. Orist přežil jedině díky včasné dračí proměně, ovšem až do konce života si nesl rozsáhlé jizvy na celé pravé polovině těla.

Bitva Pěti mečů skončila vítězstvím Zeleného čaroděje.

Krádež Dwanžina snu[]

Temní elfové Oristovi svou porážku nezapomněli a on se jejich nenávisti rozhodl využít. Král Nganto Nganyo z Červeného lesa uvěřil zprávě, že se zraněný drakočlověk ukrývá na pomezí Lesa padajících stínů a vyrazil v čele elitní družiny s ním jednou provždy skoncovat. Jako podporu s sebou vzal i Dwanžin sen, Stvořený artefakt svého lidu. Narazil ovšem na přesilu a zeleného draka v plné síle, on i jeho druhové v lese nalezli pouze záhubu. Nganto s posledním dechem vyslovil nad Oristem kletbu, ovšem ten se mu jen vysmál. Dwanžin sen si ponechal jako kořist, tím ovšem nevědomky svázal s artefaktem vlastní osud.

Prokletí Marellionu[]

O šest let později, roku -2160 k.l. vytáhl Orist proti Marellionu, jenž bránily spojené síly Gwydenského a Miraského knížectví. Postup skřetů zastavil stržený most přes řeku Gwyden, Zelený čaroděj si ovšem sáhl až na dno vlastních schopností a pomocí magie zastavil říční proud. Jeho armáda dokázala přejít a pustit se do obléhání, ovšem Oristovy síly se značně ztenčily. Nehodlal ovšem čekat, věřil si a toužil po dalším vítězství, proto se okamžitě zapojil do bitvy. V osobním souboji dokázal zahubit knížete Gothwyna, vzápětí se utkal i s jeho přítelem knížetem Artenem. Ačkoliv i toto porazil, sám nakonec podlehl těžkým zraněním.

Ve chvílích smrti sevřel Dwanžin sen a flétna začala hrát smutnou melodii, jež rozechvěla celý les. Obránci i útočníci povstali jako nemrtví, aby zmasakrovali vše živé a stali se věčnými strážci Marellionu a Lesa dávno mrtvých. Orist povstal spolu s nimi a v podobě nejasného stínu, občas lidského, občas dračího tvaru, bloudí lesem, za doprovodu melodie kouzelné flétny. Kletbu z něj dokáže sejmout snad jen ten, kdo artefakt vybojuje z jeho držení. To ale rozhodně nebude snadné.

Zdroje[]

Hlavní modul/Čas temna

Dech draka 2/2005 - Dračí odkaz (Zbyněk "Gilgalad" Holub)

Advertisement