| Cizí postava | |
|---|---|
| Miško Vlvič | |
| Rasa: | člověk |
| Pohlaví: | muž |
| Povolání: | spisovatel, kněz Mirtal a dobrodruh |
| Příslušnost: | Rilonské království |
| Výskyt: | Mé cesty Tarou |
| Asterion | |
Miško Vlvič je jedním ze společenky nejvýznamějších knězů Mirtal, zakladatel několika po světě působících spolků, především Řádu Kavalírů a Dam nejvznešenějšího umění Mirtal, Albirejského Královského Divadla (dříve Albirejské Svobodné Divadlo), Spolku vznešených bastardů a členem a neoficiálním vůdcem vlastní malé družiny, s níž se zapojil do událostí kolem obrany Rilondu.
V první řadě je ale autorem mnoha divadelních her především lidovějšího ražení, několika básní silně rozporuplného přijetí odbornou veřejností, několika pamfletů proti Orlím poutníkům a rozsáhlé biografické a cestopisné knihy Mé cesty Tarou, aneb putování mé a mých společníků po jižním kontinentu započaté na konci roku 844 příjezdem mým k břehům tarským a poté dále do města Albirea, z kterého cesty naše vedly dále do plání a vrchů Zelanských, později pak i do zemí ještě vzdálenějších a oku člověka tajemnějším...
Dnes zastává post čestného 'Královského Komořího pro věci zábav dvorských' společně se svou dlouholetou přítelkyní Beatrice er Rilond, slavnou bardkou a kněžkou boha Tarfeina
Životopis[]
Miško Vlvič se narodil roku 821 jako prvorozený syn hraběte Vlada Ljukanovce, a kapitánky jeho stráže. Byl uznán za zákoného pancharta a dostalo se mu podobného vychování jako jeho mladším legitimním bratrů. Později odešel do Lunenwigu studovat právo, načež se přidal k jednomu z mnoha ve městě působících divadelních spolků.
Když utekl před velkými dluhy na Taru, brzy se seznámil s dvojicí mladých Bílých Čarodějů a neoficiálně vstoupil do služeb Albirejké univerzity magie. Poté se věnoval dobrodružnému životu, který zapracoval do mnoha svých děl. Jeho působení pro danérskou tajnou službu nikdy nebylo potvrzeno, ač s králem Eralisem ho pojí dlouhé přátelství a je obecně známo, že práce, kterou pro tehdejšího markraběte a prince vykonával, nebyla vždy čistě uměleckého charakteru.
Dílo Miška Vlviče[]
Dramatické
Smrt Hydry z Bažin
Spektra Zelanská
Klarisa a Janslav
Prokletí Krve
Dvacet šťastných námořníků
Elfí Víno
Skon Baziliškův
Fraška mezi šamany
Poslední přístav
Šlapák a šlapka
Rytíř v Jámě
ostatní
Mé cesty Tarou
Thalionos
Písně Mirtal
Tarská zastavení
Malolučská láska
Ach jižané
Danérie, lásko má''
